Najít perfektní byt? Mission impossible! Daleko od školy, jen jednoho spolubydlu sháněli, nechtěli druhé pohlaví, zvíře, vysoký nájem, nevybavený, ošklivý byt... S budoucím spolubydlou H jsme byli na 4 prohlídkách a závěrem bylo, že po přihlédnutí ke všem požadavkům jsme vybrali byt v Řečkovicích. Nicméně jsme byli druzí, takže hledání začalo znova... Po mnoha hodinách strávených u internetu hledáním nejvhodnějšího bytu v lehčí zoufalosti jsme vybrali byt podle videa! Hlodalo mi v hlavě, aby to nebyl nějaký podvodník, ale naštěstí ne.
Byt se nachází nedaleko Lužánek, kde jistě budu jednou běhat (až překonám svoji krizi). Do centra to je co by kamenem dohodil, v blízkosti je až moc supermarketů a hypermarketů. Tramvají a busem jsem u školy do 20 minut. Bydlíme v 6. patře, takže kolem oken nám lítají holubi a máme "krásný" výhled do vnitrobloku.
Po převzetí bytu od majitele, kterého jsem na schodech téměř nestíhala, jak byl hbitý, jsem zůstala v našem novém domově zcela sama. Zdržela jsem se tu, protože jsem druhý den měla zápis ve škole. Takže jsem vyrazila na nákup pár základních věcí do nedalekého OC. Po návratu, obtěžkána taškami a vylezení do nejvyššího patra domu, jsem stála u našich dveří.
Dveře, ty budou pro mě v Brně nepřekonatelná překážka ve všech ohledech... Dostat se do bytu byla další mission impossible, šíleně dlouho jsem se snažila vchodové dveře otevřít, ale marně... Připadala jsem si dost bezmocně, sama v cizím městě před nedobytnými dveřmi... Po telefonickém návodu, jak otevřít dveře s novým těsněním, jsem na tom byla stále stejně :-( Takže jsem vyrazila k cizím dveřím s naivní představou, že objevím spasitele. A objevila. Jmenuje se Jirka a bydlí pod námi, taky nováček a taky mu ty dveře nešly moc otevřít, ale nakonec se to povedlo. Zbytek dne jsem strávila úklidem, protože jsem už nechtěla zvonit na sousedy, aby mi otevřeli moje dveře :-)
Zápis proběhl bez problémů, skamarádila jsem se s kolegou V, který zde již studoval, takže jsem z něj vymámila pár organizačních a provozních informací o škole. Cesta na nádraží zdlouhavá ale v pohodě. Na nádraží jsem kupodivu našla rychle správné nástupiště a vypadala jsem asi dost sebejistě, když se mě nějaký kluk ptal, zda to pojede do Prahy. Cesta vlakem nekonečná, chtěla jsem telefonovat s L, ale po většinu cesty nebyl signál, takže mi nezbývalo než pozorovat okolí (včetně spolucestujících).
Minimálně rok budu litovat, že jsme nezahrnuli do požadavků existenci výtahu! :-)
U Kučerových mám vždycky pocit, že když jdu na Sněžku, tak se zadýchám míň.
139 schodů = nekonečně mnoho schodů
Patálie v Šalingradu
neděle 5. října 2014
01 Změna alma mater…
"Myslím,
že ať už to rozhodnutí bude jakékoliv, nebude snadné. Nikdy to není snadné.
Není to poprvé, co jsou na stole různé možnosti. Zvolíte si tu, kterou
považujete za správnou v danou chvíli. Těžko říct, jestli je to dobré nebo
špatné rozhodnutí, ale pak s ním musíte žít, ať už je jakékoliv,“ nechal
se slyšet Kimi Räikkönen v roce 2013, když přemýšlel o přestupu do
jiného týmu. Byla jsem na tom podobně v loňském i letošním roce.
Naneštěstí
jednoho ošklivého červnového dne 2013 se zhroutil můj svět. Umřela mi moje
milovaná činčilka, která byla mým nejlepším přítelem. Díky Matýskoj jsem měla
spousty věcí jednodušších (např. rozhodování o škole = bylo jasno, že zůstanu
doma s ním...), ale i těžších… a těch probdělých nocí s ním! (aneb
zkuste spát s nočním živočichem) Ale i tak bych neměnila a nejraději bych
vrátila čas, i dnes po tak dlouhé době… I wish you could see just how much your memory will always mean to me!!!
"Staneš-li
se jednou obdivovatelem činčil, zůstaneš jím navždy." (autor
neznámý)
Takže poté co můj
dosavadní život ztratil smysl a nebyla jsem si jistá, co bude, přinesla jsem si
domů malinkou šedou křečici, ze které se vyklubala veliká mrcha :-) Objevila se
u mě nemoc z povolání, takže chudák malá dostala jméno Margaret Thatcher.
Protože jsem před sebou měla poslední ročník bakalářského studia, nechala jsem
si s ní dveře otevřené… S džungarákem se dá lépe odstěhovat, aniž by
majitel bytu měl problém s tím, že by mu okousal kabely, okna, žaluzie,
dveře, nábytek, zdi a mnoho dalšího.
Po úspěšném ukončení
studia a s pocitem potřeby změnit ovzduší (a po pár flaškách Somersby:-)) jsem
se rozhodla opustit alespoň částečně mamahotel a vydat se na jih. Do Brna…
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)



